První díl: kasovní trhák Obrovský úspěch prvního dílu Deníku Bridget Jonesové tkvěl v kombinaci faktorů, které by samy o sobě nebyly nijak vyjímečné: Knižní předloha Helen Fieldingové je dobrá, ale nikoli strhující. Načasování premiéry s ohledem na úspěch televizních komedií typu Sex ve městě bylo šťastným marketingovým tahem. Výběr Renée Zellweger do hlavní role se zdařilo a téma inteligentní a trochu praštěné třicátnice hledajícího stálého životního partnera bylo dobře zvolené. Dohromady podtrženo a sečteno: trefa do černého. Druhý díl: rozpaky Po shlédnutí “dvojky” si neodpustím otázku, proč se filmoví tvůrci nikdy nepoučí ze známého pravidla o tom, že druhé a třetí díly bývají v devíti případech z deseti pouhým rozmělňováním původního príběhu? Proč podceňují inteligenci diváka a nechávají se strhnout vidinou komerčního úspěchu na úkor kvalitní filmové podívané? Na konci prvního filmu spočine Bridget v náručí svého vysněného hrdiny a tam ji také na začátku filmového pokračování nalézáme. Bridget tak ztratila svoji nejdůležitější vlastnost tolik potřebnou k dramatické zápletce: Není již osamělá a hledající a její nové problémy vyplývající ze soužití s Markem Darcym (samozřejmě opět v podání tentokrát trochu statického Colina Firtha) jsou umělé a nepřesvědčivé. Exotické Thajsko Z inteligentní a originální romantické komedie se stala groteska a nutno podotknout, že je to velká škoda. Nejlépe z ní vyznívá sukničkář Daniel Cleaver v podání Hugh Granta. Ten se i tentokrát neúnavně snaží dostat Bridget na lopatky, lépe řečeno do postele. Spolu s ním si diváci zaletí do Thajska, kde se Bridget ocitne ve vězení. Jakoby si tvůrci sami byli vědomi zesláblosti příběhu a vyčpělých opakovaných vtipů a mělkost sequelu se snažili nahradit exotickým prostředím… Konec dobrý… S hrůzou se snažím představit si, jak by vypadal třetí díl: polootevřeným koncem příběhu si filmaři nechali otevřená zadní vrátka. Nevím nevím, jestli udělali dobře.